Historie Galleria Palatina
Galleria Palatina se nachází v areálu Palazzo Pitti ve Florencii v Itálii. Její kořeny jsou neoddělitelně spjaty s osudy mocných dynastií, které tento sírozený rezidenční komplex obývaly. Palác sloužil jako domov pro dynastii Medici, následovanou rodinou Habsburk-Lotinských a později rodem Savojů. V období od roku 1865 do roku 1919 pak tyto prostory hostily krále Itálie z dynastie Savojů.
Samotné založení Galleria Palatina se odehrálo mezi koncem 18. století a prvními desetiletími 19. století za vlády Habsburků-Lotinských. V roce 1828 otevřel rod Lotinských galerii veřejnosti, což znamenalo zásadní zlom v tom, jakým způsobem byla tato sbírka vnímána – transformovala se z soukromého královského prostředí v otevřený veřejný prostor. V roce 1919 pak Vittorio Emanuele III daroval Palazzo Pitti, okolní náměstí i Giardino di Boboli italskému státu.
Architektura Palazzo Pitti
Kořeny této monumentální stavby tkví v ambicích de Luca Pittiho, který si budovu představoval jako své soukromé sídlo. Původní projekt byl svěřen Filippo Brunelleschiho, jehož vliv zůstává trvalou součástí základního charakteru paláce. Později byl Bartolomeo Ammannati pověřen rozšířením stavby, čímž se prohloubila její přítomnost na vršku Boboli. Tento růst proměnil místo v komplexní celek, který zahrnuje zahrady Boboli i Vasariho koridor.
Interiérní uspořádání podléhá logice ceremoniálního velkolepství. Galleria Palatina zaujímá celé první patro paláce. Tento prostor je organizován do dvaceti osmi bohatě zdobených místností. Celková dispozice odráží osobní vkus bývalých rezidentů, přičemž pokoje jsou uspořádány podle tematické a barevné blízkosti, nikoliv podle přísného chronologického pořadí. Architektura je zde neoddělitelnou součástí velkolepých rámů, hedvábí a barokních fresk, které definují celkové vyznění tohoto prostředí.
Umělecké sbírky paláce
Galleria Palatina pohospáří přibližně 500 děl čerpaných z hlavních sbírek rodu Medici. Tato unikátní kompilace představuje nejrozsáhlejší sbírku pozdního renesance a barokního umění mimo galerii Uffizi. Obrazy jsou vystaveny ve dvaceti osmi sálech, kde přítomnost velkolepých rámů, hedvábí a barokních fresk vytváří specifickou atmosféru dvorského velkoleposti. Celkové uspořádání sleduje spíše tematické a barevné souvislosti než přísné chronologické pořadí.
Šíře této sbírky zahrnuje několik významných uměleckých směrttů, včetně manýrismu, renesance, baroka, tenebrismu, realismu, impresionismu a školy Macchiaioli. V těchto stěnách jsou uchovávány díla mistrů jako jsou Rafael, Andrea del Sarto, Pontormo, Rosso, Rubens, Tintoretto či Raffaello Reni. Muzejní komplex se však neomezuje pouze na galerii, ale zahrnuje i Tesoro dei Granduchi, Museo delle Icone Russe, Galleria d'Arte Moderna a Museo della Moda e del Costume.
Mezi nejvýznamnější kousky sbírky, které definují přechod mezi jednotlivými érami, patří:
- Madonna della Seggiola, 1514 – Rafael
- Následky války – Peter Paul Rubens
- Spící Amor – Caravaggio
- Portrét dámy („La Bella“) – Tizian
Mistrovská díla Galleria Palatina
Přítomnost umělce jménem Raphael dominuje značné části této sbírky, kde se klidná vznešenost Madonna della Seggiola střetává s psychologickou hloubkou díla Madonna dell’Impannata. Jeho neuchopitelný styl je patrný i v obraze Velata či v portrétech manželek Doni, dílech, která prostor vyplňují specifickou, nesmrtelnou váhou. V blízkosti nabízí Bartolini Tondo od Filippa Lippiego jiný, ranější ozvěny v rámci těchto sál. Tyto malby sousedí s dílem Sleeping Cupid z roku 1608 od Caravaggia, což je fascinující studie světla a stínu, která upevňuje sedmnáctiletou přítomnost v galerii.
Venecký vliv je zde silně cítit prostřednictvím děl umělců jako Giorgione, Titian a Tintoretto, jejichž plátna přispívají k vizuální hmotnosti celého prostoru. Peter Paul Rubens je pak zastoupen těžkými, dramatickými tématy v obraze The Consequences of War. Každé dílo je zasazeno do původních, velkolepých rámů a vystaveno na pozadí bývalých soukromých komnat rodiny Medici, kde je uspořádání podle tematické a barevné blízkosti, nikoliv podle přísné chronologie.
