Historie Musée d'Orsay
Musée d'Orsay se nachází na levém břehu Seiny v Paříži, ve Francii. Tato stavba byla původně postavena jako Gare d'Orsay, železniční nádraží vybudované v letech 1898 až 1900. Její primárním účelem bylo obsluhovat trať Chemin de Fer de Paris à Orléans. Po několik desetiletí sloužila tato impozózní konstrukce jako terminál pro parní lokomotivy, než došlo k její budoucí proměně.
Po rozsáhlé rekonstrukci interiéru byl tento prostor transformován na muzeum. Prezident François Mitterrand oficiálně otevřel tuto instituci v prosinci 1986. Dnes se jedná o jedno z největších uměleckých muzeí v Evropě. Jeho sbírka se zaměřuje především na francouzské umění vytvořené v období mezi lety 1848 a 1914.
Architektura bývalého nádraží
Tato stavba vznikla jako Gare d’Orsay, nádraží v národním stylu Beaux-Arts, které navrhli architekti Lucien Magne, Émile Bénard a Victor Laloux. Její kostra byla vybudována v letech 1898 až 1900, aby sloužila jako terminál pro parní lokomotivy společnosti Chemin de Fer de Paris à Orléans. Průmyslové základy tohoto nádraží, definované vz soaringem železných konstrukcí a rozlehlými skleněnými stropy, byly později přetvořeny tak, aby se staly domovem pro umění. Tento fascinující proces transformace řídil architektonický tým, ve kterém čelili Pierre Colboc, Renaud Bardon a Jean-Paul Philippon, zatímco samotnou vnitřní organizaci prostoru následně navrhla italská architektka Gae Aulenti.
Prostorová logika muzea úzce vychází z původního půdorysu nádraží. Konstrukce centrální návesní části rozděluje obrovské prostory pro sochy a galerie, čímž v těchto monumentálních objemech vytváří pocit řádu a harmonie. Pod skleněnou podlahou je pak zachycen model oblasti Pařížské opery v měřítku 1:100, který nabízí hmatatelnou vazbu na městskou historii tohoto místa. Celý design si zachovává spojení s dřívější funkcí budovy, a přesto dokáže mistrovsky adaptovat kámen i železo pro jeho současný, umělecký účel.
Sbírka impresionistických mistrovských děl
Musée d'Orsay pohospodářuje největší existující soubor impresionistických a postimpresionistických děl na světě. Tato fascinující sbírka zahrnuje období od roku 1848 do roku 1914 a zahrnuje nejen malby a sochy, ale i nábytek, fotografii a architekturu. Ačkoliv celkový fond obsahuje přes 3 650 děl, 2 300 z nich je vystaveno jako trvalá součást galerií, které návštěvníky čekají v těchto majestátních prostorách.
Soudržnost sbírky se soustředí na éru přechodu k modernismu, který nastolili umělci jako Berthe Morisot, Claude Monet, Édouard Manet, Edgar Degas, Pierre-Auguste Renoir, Paul Cézanne, Georges Seurat, Alfred Sisley, Paul Gauguin a Vincent van Gogh. Tito tvůrci se odvážili opustit okna akademické tradice, aby mohli prozkoumat prchavost světla a hloubku atmosféry. Jejich díla odrážejí zásadní posun v vizuálním jazyku konce devatenáctého století.
- Zlatý pramen, 1868 - Gustave Courbet
- Červené střechy, 1877 - Camille Pissarro
- Zjevení, 1874–1876 - Gustave Moreau
- Moderní Olympia, 1873–1874 - Paul Cézanne
- Žehnáčky, 1884–1886 - Edgar Degas
Významná díla sbírky
Tato sbírka v sobě nese zásadní díla vzniklá v polovině až v závěru devatenáctého století. Obraz Édouarda Maneta z roku 1863, Olympia, zůstává jedním z ústředních pilířů muzeálních fondů. V jeho blízkosti pak dílo Gustave'a Courbeta z roku 1866, Původ světa, představuje fascinující studii realismu. Součástí trvalé expozice muzea je také obraz Jean-Françoise Millet z roku 1859, Andělská modlitba.
Muzeum je domovem mnoha klíčových děl z období impresionismu i postimpresionismu. Mezi vyzdvihovaná díla v galeriích patří například obraz Berthe Morisot z roku 1872, Lidové kolebce. Další významnou součástí sbírky je Hvězdná noc nad Rodanem od Vincenta Willema van Gogha z roku 1888. Navíc v muzeu najdeme i Zjevení, což je vodová barva od Gustave'a Moreau, vytvořená v letech 1874 až 1876.
- Zjevení, 1874-1876 - Gustave Moreau
- Lidová kolébka, 1872 - Berthe Morisot
- Původ světa, 1866 - Gustave Courbet
- Olympia, 1863 - Édouard Manet
