Historie Staatliche Museen zu Berlin
Kořeny instituce Staatliche Museen zu Berlin sahají až do roku 1823, kdy ji založil pruský král Fridrich Vilém III. V době svého vzniku byla tato sbírka známá jako Königliche Museen. Tento základní kámen znamenal začátek dlouhodobého úsilí o zgromadění nesmírného množství lidského díla přímo v srdci německého Berlína. Od té doby se instituce vyvinula v komplex sedmnácti muzeí, které jsou organizována do pěti odlišných celků pokrývajících různé historické epochy.
Dnes tato instituce funguje jako součást Stiftung Preußischer Kulturbessitz. Hlavní soustředění těchto budov se nachází na Museum Island, místě s obrovským historickým významem. V roce 1999 bylo architektonické a kulturní významu tohoto místa uznáno tím, že Museum Island byla zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Přítomnost těchto sbírek odráží neustálé snaha o zachování a studium rozmanitých prvků lidské historie, od klasické antiky až po moderní éru.
Architektura ostrova Muzeí
Centrální komplex na Museum Island, která je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO v Berlíně, funguje jako fyzický rámec pro přechod od klasické antiky k vývoji moderní éry. Architektonickou krajinu zde utvářel Karl Friedrich Schinkel, jehož návrhy pro Altes Museum a Neues Museum využívají světlo a prostor k vyzdornění sbírek. Tyto stavby diktují způsob, jakým se návštěvník pohybuje napříč různými historickými epochami. Budovy zde neslouží pouze jako prostory pro uložení objektů; ony přímo řídí vnímání času a prostoru.
V rámci Pergamon Museum se nacházejí monumentální rekonstrukce, jako je Ishtarova brána z Babylona. Glazovaná cihla těchto konstrukcí odráží grandióznost starověkých civilizations Blízkého východu. Architektura vytváří specifický rytmus pohybu, který vede oko od velkolepého měřítka rekonstruovaných monumentů až k intimnějším prostředíům okolních galerií. Hra světla a stínu v těchto prostorech zůstává neustálou a fascinující přítomností.
Sbírky Staatliche Museen
Nálezy v těchto muzeích sahají tisíce let lidské tvorby a svědectví o minulé slávě. V areálu Neues Museum nabízí Egyptské muzeum v Berlíně fascinující prostor pro studium dávných civilizací, které kdysi ovládaly svět. Bode Museum pak hostí numismatickou sbírku a sbírku sochařství, kde v tichu galerií lze téměř fyzicky pocítit váhu kamene a vznešenost kovu. Naopak v Kunstgewerbemuseum se pozornost obrací k dekorativnímu umění, které oslavuje dokonalost řemesla a ušlechtilost materiálů.
Ethnologické muzeum spravuje přes 500 000 objektů, které tvoří fascinující mapu lidské existence. Tyto artefakty pocházejí z nejrůznějších koutů světa, od Pacifického pobřeží Severní Ameriky přes Mesoameriku až po různé africké národy. Sbírka je dále obohacena historickými fotografiemi a zvukovými záznamy z Berliner Phonogramm-Archiv, které do berlínské krajiny vnášejí perspektivy z celého globálního spektra kultur.
- Madonna v kostele, 1425 - Jan van Eyck
- Portrét paní Gaudibert, 1868 - Claude Monet
- Maskovaný ples v operě, 1873 - Édouard Manet
- Dáma pijící a gentleman, kolem roku 1658 - Johannes Vermeer
Mistrovská díla sbírek
Přítomnost díla Solly Madonna, namalovaného Rafaelem v roce 1502, nabízí chvíli hlubokého klidu. Tento olej na dřevěné desce zachycuje éterickou a nehybnou interakci mezi Pannou Marií a Ježíšem. V blízkosti pak Jan van Eyck ve svém díle Madonna v kostele využívá jemné olejové glazury k vytvoření pocitu hloubky v rámci svého gotického prostředí. Tato díla slouží jako fyzické kotvy renesance, v níž světlo a barva definují samotnou duchovní atmosféru prostoru.
V Neues Museum vyzařuje Nefertitiho busta tichou autoritou. Její pohled zůstává neochvějně fixovaný, jako pozůstatek prastarého egyptského uměleckého génia. Následně se sbírka posouvá směrem k devatenáctému století prostřednictvím děl impresionistů. Claude Monet ve svém Portrétu paní Gaudibert z roku 1868 soustředí pozornost na ženu stojící u okna, jejíž šaty jsou fascinující studií červené a modré. Édouard Manet pak ve svém díle Maskovaný ples v operách The Masked Ball at the Opera, dokončeném v roce 1873, využívá hlubokou černou a výrazné tahy štětcem k zachycení scény z parížského společenského života.
Výzkum a výstava
Tato instituce udržuje několik výzkumných ústavů a knihoven, které podporují hloubkové studium její obrovských sbírek. V těchto specializovaných prostorech Archiv Zentralarchiv uchovává administrativní a historické záznamy pruského kulturního dědictví. Tento archiv poskytuje nezbytnou dokumentaci k vysledkování původu a historie předmětů pohrabaných v rámci jednotlivých muzeálních komplexů. Práce těchto institutů zaručuje, že veškerý materiál je studován s maximální precizností a historickou přesností.
V Etnografickém muzeu pak Berliner Phonogramm-Archiv uchovává významnou sbírku zvukových záznamů. Tento archiv nabízí způsob, jak se zapojit do auditivních dimenzí lidské kultury a vyjít tak za hranice čistě vizuálního vnímání. Přítomnost takových specializovaných sbírek umožňuje mnohostranný přístup k historii, kde zvuk i hmotný předmět existují v rámci společného prostoru zkoumání. Výzkum pokračuje skrze tyto rozmanité oddělení, od studia materiální kultury až po zachování nehmotného dědictví.
