Historie a počátky Woburn Abbey
Nacházející se východně od vesnice Woburn v hrabství Bedfordshire v Anglii, Woburn Abbey má rodokmen, který sahá až do dvanáctého století. Místo bylo založeno jako cisterciácká opatství v roce 1145. Tato klášterní existence pokračovala až do roku 1538, kdy císařský král Jindřich VIII. rozpustil cisterciáckou komunitu. Po této události přešel majetek do rukou rodiny Russellových. Již do roku 1547 se nemovitost stala sídlem rodiny Russellových a vévodů z Bedfordu.
Dům zůstává rodinným sídlem vévody z Bedfordu. Jako budova s nejvyšší třídou památkové péče (Grade I) nese tato stavba v sobě váhu své dlouhověkosti. Místo se vyvinulo od svých náboženských základů v významné venkovské sídlo, které si udrželo svou kontinuitu díky staletím nepřetržité péče ze strany stejné linie.
Architektura a proměny panství
Kořeny tohoto velkolepého panství sahají až do doby, kdy jej začal budovat William Russell, 1. baron Russell z Thornhaugh. Skutečná transformace místa však nastala kolem roku 1630, kdy se Francis Russell, 4. hrabě Bedfordský, rozhodl pro první přestavbu kaštnatého sídla na místě bývalého kláštera. Právě tato éra položila základy té základní struktury, která se v následujících staletích neustále vyvíjela a měnila. Později, v letech 1787 až 1790, prošlo panství dalším významným přestavbami pod vedením Henryho Hollanda.
Komplexnost interiéru domu se odráží v jeho nesčetných prostorech, mezi nimiž se nachází více než dvacet reprezentativních salónů. Tyto místnosti přežily nejrůznější změny v půdní půdní dispozici budovy. Po odhalení hniloby po druhé světové válce se však fyzická rozloha Woburn Abbey zásadně změnila a polovina budovy byla demolována. Navzdory těmto ztrátám však zbývající stavba si zachovává svou majestátní přítomnost jako rodové sídlo vévody z Bedfordu.
Umělecké sbírky opatství
Interiér tohoto sídla kdysi obývalo více než dvacet salónů, z nichž některé byly zcela věnovány specifickým sbírkám. Tyto prostory hostily významné soubory děl vytvořených Joshuou Reynoldsem, Canalettem a Anthonym van Dyckem. Přítomnost těchto obrazů naznačuje vytvoření precizně kurátorovaného prostředí, kde bylo umění organicky vpleteno do samotné podstaty obytných prostor. Rozsah majetku tohoto panství byl nesmírný a jeho bohatství se neomezovalo pouze na stěny kaštánu, ale zahrnovalo i unikátní sbírku třiceti historických vozů.
Mezi nejvýraznější poklady sbírky vynikají díla Canaletta. Jeho zachycení vénetských scén přináší pocit světla a architektonické přesnosti, který zásadně definuje vizuální charakter celého panství. Při pohledu na tyto plátna člověk pocítí jedinečnou atmosféru italské krajiny, která byla přenesena přímo do srdce anglického venkova. Kolekci doplňuje portrétní tvorba Anthonyho van Dycka, jehož tahy štětcem zachycují podobnosti tehdejší éry s nevídaným klidem a vznešeností.
- Portrét Margarity, princezny loretánské, 1634 – Anthony van Dyck
- Výhled na Velký kanál od Palazzo Balbi k mostu Rialto, 1730 – Canaletto
- Boaz, 1643 – Rembrandt
- Panna máe a dítě, 1680 – Bartolomé Esteban Murillo
- Venkovský slavnostní obřad u Antverp – David Teniers mladší
- Průvod s velikonočním carem ve vesnici, 1700 – Abraham van Calraet
Významní hosté a historické využití
V průběhu své bohaté historie se Woburn Abbey stala sídlem pro nejvýznamnější postavy své doby. V dubnu 1786 zde své kroky zanechali John Adams a Thomas Jefferson, jejichž návštěva se zrovna střetla s obdobím výrazného architektonického a krajinného rozkvětu panství. O několik desetiletí později, v březnu 1939, pozoroval nemovitost Henry Channon, který v jejích prostorách spatřil precizně udržovaný a vitální stav, těsně předtím, než svět pohltil válka.
Během druhé světové války však Woburn Abbey vystoupila v roli, která přesahovala její tradiční funkci rodinného sídla. Od roku 1941 sloužil tento prostor jako sídlo Political Warfare Executive, organizace, která své londýnské kanceláře provozovala z budovy Bush House společnosti BBC. Toto neobvyklé využití kláštera během válečného období hluboce odráží proměnlivé priority země v době největšího konfliktu v dějinách.
