Historie a počátky Saragossa Museum
Saragossa Museum, známé také jako Museo Provincial de Bellas Artes, vyklubilo své kořeny z specifického hnutí za založením provinciálních muzeí po celém Španělsku. Tato iniciativa byla podložena královským dekretem vydaným v roce 1913. Instituce byla formálně založena v roce 1916, což představovalo zásadní okamžik pro kulturní krajinu města Zaragoza ve Španělsku. Svou existenci začala v prostorách bývalého jezuitského kolégia San Sebastián, v prostředí, které poskytlo pevné základy pro jeho budoucí, stále rozšiřující se sbírky.
Muzeum se postupem času přestěhovalo na svou současnou adresu na Plaza de los Sitios, 6, 50001 Zaragoza. Tento přesun umožnil instituci rozšířit svůj dosah i kapacitu pro uložení významných uměleckých děl. Samotná budova byla koncipována pro Hispánsko-francouzskou výstavu v roce 1908, tedy několik let před oficiálním založením muzea. Tato vazba na období výstavy propojuje fyzickou přítomnost muzea s konkrétní érou architektonického a obywatského rozvoje města.
Velkolepá architektura muzea
Tato stavba byla zkoncepována pro Hispánsko-francouzskou výstavu v roce 1908. Budova, kterou navrhli architekti Ricardo Magdalena a Julio Bravo, se rozkládá na ploše 3 200 metrů čtverečních. Její rozměry sahají 55 metrů šířky fasády při 52 metrech hloubky. Exteriér je tvořen kamenem a kvalitní ciptlou obložením, které je charakteristické polokruhovými arkádami a monumentálním korníkem. Na druhém patře fasádu zdobí galerie v renesančním stylu, které dodávají celému vzhledu pocit klasického rytmu.
Uvnitř nás čeká prostorové uspořádání tvořené třemi podlažími. Vnitřní dvůr čerpá inspiraci z dvora Zaporta a vytváří v rámci masivní architektury centrální bod světla a otevřenosti. Design odráží styl neo-renesance, který svou tíhou materiálů a strukturovanými proporcemi zdůrazňuje pocit trvalosti. Přítomnost budovy ve městě je definována tímto záměrným architektonickým jazykem, jenž usiluje o harmonické propojení všech částí této instituce.
Hlavní sbírky a oddíly
Muzeum pohospodářuje více než 2 000 uměleckými díly, které jsou rozprostřeny v několika specializovaných oddílech. Stálá sbírka zahrnuje archeologii a umění antiky, které sleduje historii regionu až k nejstarší lidské přítomnosti v údolí řeky Ebro. Vedle těchto prastarých pozůstatků se oddíl krásných umění zaměřuje na druhou polovinu 19. století a první desetiletí 20. století. Tento oddíl obsahuje významná díla autorů jako Francisco Goya či Joaquín Sorolla, která zrcadlí atmosféru španělského života z dávných dob. K bohatství sbírek pak přispívá i vyhrazená sekce východoasijského umění.
Kromě hlavní budovy se nachází také oddíl etnologie a keramiky v parku Jose Antonio Labordata. Tento oddíl je si zejména díky své kolekci iberské keramiky, která odráží dávné umělecké tradice tohoto regionu, získal velkou uznání. Kurátorská práce muzea klade důraz na spojitost mezi těmito archeologickými nálezy a pozdějšími směry v krásných uměních. Přítomnost těchto rozmanitých objektů umožňuje hloubkovou chronologickou studii materiální kultury celého území.
Mistrovská díla umělecké sbírky
Přítomnost umělce Francisco Goya v těchto stěnách je hmatatelně cítit prostřednictvím několika významných děl. Mezi nimi zaujímá ústřední místo v kolekci dílo La virgen del Pilar. Jeho způsob vedení štětce a naprosté ovládnutí světla definují velkou část zde zastoupené španělské umělecké tradice a nabízejí divákovi přímé setkání s genialitou malírova.
Sbírka se sahá až do konce patnáctého století, kde dominuje dílo Bartolomé Bermejo nazvané Descent from the Cross, datované kolem roku 1477. Toto dílo v sobě nese hluboký pocit historické váhy. V jeho blízkosti pak z roku 1581 nabízí odlišný pohled na portrétní umění Portrait of Gian Paolo Zappi od Lavinia Fontana. Jemné detaily podoby modela vybízejí k tichému, neustálému pozorování.
Mezi další významná plátna patří dílo Luca Giordano Cephalus and Procris in the presence of Diana z roku 1695. Kompozice v sobě nese specifickou energii konce sedmnáctého století. Z úplně jiného úhlu pohledu pak dílo Carlos de Haes Landscape of Forest and River z roku 1862 zachycuje přírodní svět skrze objektiv poloviny deveteenthého století. Každý kus zde existuje jako samostatná bytost, která láká návštěvníka, aby se zastavil a vychutnal si specifické textury a barvy původní barvy.
