SrdceníJacopo da PontormoNone

Srdcení Pontormem

Pontormo vytvořil dílo Srdcení v letech 1525 až 1528. Dílo, na které vzniklo na zakázku Lodovica Capponiho v roce 1526, je umístěno v kapli Capponi v kostele Santa Felicita ve Florencii. Hlavním tématem tohoto díla je sestup těla Krista z kříže po jeho ukřižování.

Kompozice je navržena s výrazným vertikálním orientováním, které bylo koncipováno tak, aby jej vnímal pozorovatel hledící směrem vzhůru zespodu. Tato orientace, v połączeniu se specifickým uspořádáním postav, vytváří v prostředí kaple pocit duchovního napětí a dynamického pohybu.

Kompozice a vizuální prvky

Celková kompozice je definována výraznou vertikalitou, navrženou tak, aby působila na pozorovatele hledícího směrem vzhůru zespodu. Tato perspektiva zdůrazňuje monumentálnost scény, která je zasazena na umělé, až divadelní stage, připomínající kopec. Postavy jsou těsně seskupeny u sebe, což vyvolává pocit chaosu a přemáhácejšího smutku. Tělo Krista leží horizontálně v dolní části celkového uspořádání a slouží jako stabilizující, uzemňující prvek uprostřed neklidného pohybu žalujících.

Vizuální pole definuje komplexní interakce tvarů, které sahají od zaoblených linií lidských těl až po ostré, úhlové záhyby draperie. Paleta barev využívá světle modré a ocelově modré tóny, které jsou v kontrastu s oděvy vykreslenými v růžové barvě připomínající drcené fialky. Tyto odstíny interagují se strukturálním napětím postav a společně vybudují hluboký pocit duchovního neklidu.

Materiály a technické detaily

Toto dílo je vytvořeno na lipovém dřevěném panelu s tzv. subradiálním řezem. Celková strukturální základna se skládá ze šesti lipových prken, která jsou spojena třemi původními příčlemi z modřínu. Tyto vnitřní podpory jsou zasazeny skrze podložku, jejíž tloušťka činí přibližně jednu třetinu tloušťky samotných prken. Na některých místech dřeva lze vnímat stopy historických oprav, včetně použití dřevěných čepů ve tvaru motýlka, které sloužily k vyřešení suček v dřevě.

Pro dosažení finální povrchové úpravy umělec využil techniku tempery. Aby bylo možné přenést kompozici z přípravných fází na připravený panel, byla použita metoda kartonu. Tato technika spočívala v obrysování kresby z listu pomocí uhlíku na jeho rubu přímo na dřevo. Následná aplikace pigmentu pak stojí na precizní integraci různých minerálních složek, včetně azuritu, bílého olova, černé a lapis lazuli pro vytvoření modrých tónů, a také červeného lakování z cvek pro ztvárnění růžových šatů.

Historie restaurace a konzervace

Požitá péče o tento poprnový dřevěný panel vyžadovala během staletí několik zásadních zásahů. Dokumentované restaurátorské práce probíhaly v letech 1620, 1725–28, 1820–25, 1936 a 1978. Tyto periodické ošetření se zaměřovaly na zajištění fyzické stability šesti dřevěných prken a na údržbu různých dřevěných kolíků, které slouží k posílení původních modřínových příčelí.

Významný nedávný restaurační projekt provedl Daniele Rossi. Tato práce, jejíž cena činila 105 000 eur, byla díky sponzorství Kathe a Johna Dysona. Projekt se soustředil na zachování strukturální a estetické integrity panelu, čímž zajistil čistotu subradiálního řezu a zachoval složité vrstvy tempery a olejů, které umělec použil k vytvoření svého díla.